PACIFISTKA A VÁŠNÍVÁ ZASTÁNKYNĚ ŽENSKÝCH PRÁV

Rosa Manus (1881-1943)

byla nizozemská pacifistka a sufražetka. Byla dcerou židovských rodičů a vyrostla v Amsterdamu. V roce 1908 se zapojila do Mezinárodní aliance pro volební právo žen [v současné době známé pod jménem Mezinárodní aliance žen]. Byla tajemnicí holandské sekce tohoto sdružení a jednou z organizátorek Mezinárodního kongresu žen v roce 1915 v Haagu v Nizozemsku. V roce 1935 se svými kolegy založila Archív mezinárodního ženského hnutí. Zde byla shromažďována a uchovávána literatura týkající se práv žen a historie žen ve společnosti. Rosa Manus rovněž od poloviny třicátých let bojovala za mír a proti fašismu, jež se v té době v Evropě vzmáhal.

Co myslíte, že se s Rosou Manus stalo, když 10. května 1940 nacisté obsadili Nizozemí?

Rosa Manus okamžitě uprchla ze země.

Rosa Manus aktivně pomáhala židovským uprchlíkům, kteří přišli do Nizozemí z Německa. Byla jednou z těch, kteří si byli vědomi toho, jaký osud evropským Židům hrozí. Přesto sama ze země neodešla, ale zůstala, aby mohla pomáhat uprchlíkům a pokračovat ve své práci v oblasti ženských práv a udržení míru.

Rosa Manus byla zatčena, protože byla židovka a pacifistka a prosazovala ženská práva na mezinárodní úrovni.

Pouhé dva měsíce po obsazení Nizozemska nacisté Archív mezinárodního ženského hnutí, kde Rosa Manus pracovala, uzavřeli. Veškeré knihy a archívy byly zabaveny a část sbírek odvezena ze země. Literatura, která propagovala ženské hnutí, mír a další témata, s kterými nacisté ideologicky nesouhlasili, nebyla nikde dostupná. Je pravděpodobné, že veškeré materiály byly zaslány do Berlína, kde nacisté zřídili samostatnou knihovnu pro studium nepřátelské literatury. Rosa Manus byla zatčena měsíc po uzavření archívu.

Co se stalo s Rosou Manus?

Rose Manus bylo 59 let, když byla zatčena. Tři týdny byla zadržována v Nizozemsku a poté odvlečena do Německa a vyslýchána Gestapem. Propuštěna nikdy nebyla. Téměr šedesátiletá žena mohla jen stěží přežít německé koncentrační tábory. V červenci roku 1942 její rodina obdržela zprávu, že Rosa zemřela. Po válce však přišla další zpráva od Červeného kříže, že Rosa zemřela až kolem dubna 1943. Původně se předpokládalo, že Rosa zemřela v ženském koncentračním táboře Ravensbrück, kde je také její jméno uvedeno na památníku. Po válce však svědci tvrdili, že ji viděli, velmi nemocnou, v Auschwitz.

Mezinárodní archív ženského hnutí, který Rosa Manus pomáhala založit, existuje dodnes a nazývá se Atria, Institute on gender equality and women’s history. Když nacisté evakuovali města, kde byla zabavená literatura uložena, byly knihy, které Rosa Manus vlastnila, rozprášeny do všech světových stran. Knihy skončily v knihovnách po celém Německu a některé z nich i v jiných zemích. V roce 2003 byla část soukromé sbírky Rosy Manus navrácena z archívu v Moskvě, kde byly tyto dokumenty uloženy. Knihy z majetku Rosy Manus nacházíme i dnes na různých místech v Německu a dalších zemích. Některé z těchto knih jsou uloženy v Národní knihovně České republiky.